Hle, jedná s námi markýz ten,
jak s lidem, jenž jím poroben.
Herka, jak sedm drahých let,
nám přinesla ho z dálky zpět.
Na jeho starý hrad
jej vidíme se brát,
a v rukou hrdiny
meč vzmáchnut nevinný.
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!
Hej, kasteláni, páteři,
manové, selská verbeři —
já sám to, slyšte, já to byl,
jenž králi trůn zas vydobyl.
Leč, jestli práva má
mi šmahem nepřizná,
uvidí, ať mne čert!
že není se mnou žert!
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!
Ač roznáší -- mne zostudit! —
cos o mlynáři jakéms lid,
můj předek, vězte, samého
syn Pipína byl Krátkého.
Ba věru tomu tak,
že rod můj a můj znak
vzácnější na mou čest,
než sama krále jest.
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!
Kdož předčí páž mou rekovnou?
Markýzka sedá s královnou.
By časem biskupem se stal,
syn ku dvoru se odebral.
A syn můj baron přec —
ač trochu zbabělec —
Chce také míti kříž.
Tři zítra má — ba spíš!
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!
Chcem' v klidu žít — a uhlídá,
kdo o daních mi povídá!
O blaho státu nešlechtic
jen dbej a plať — však šlechta nic.
Dík věžím, baštám mým
a branám, zbrojnicím —
že, má-li prefekt píl,
mu řeknem jeho díl!
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!
Ty, kněžstvo, za něž mstíme se,
desátek ber a dělme se!
Ty, blbý lide, tebe dál
si sedlat bude feudál.
Honba jen patří nám;
leč dřívější my vám
zas prokážeme čest:
noc první u nevěst.
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!
Čiň, faráři, co úřad tvůj;
mě kadidlem svým podkuřuj.
Co panoš pak a páže je
hrr!! na měšťáky — řežte je!
Nechť práva slavená,
od předků zděděná
přejdou i nezměnná
na příští kolena.
S kloboukem dolů! Oslava
a čest markýzi z Carabas!