V rozlehlých rovinách spí bledé lůny svit,
kolem hor temno je, v jezeru hvězdný kmit,
nad jezerem pahorek stojí.
Na něm se sloup, s tím kolo zdvíhá,
nad tím se bílá lebka míhá,
kol kola duchů dav se rojí;
hrůzných to postav sbor se stíhá.
„V půlnočních ticho je dobách;
světýlka bloudí po hrobách,
a jejich modrá mrtvá zář
svítí v dnes pohřbeného tvář,
jenž na stráži — co druzí spí —
o vlastní křížek opřený
poslední z pohřbených zde dlí.
V zenitu stojí šedý mrak
a na něm měsíc složený
v ztrhaný mrtvý strážce zrak,
i v pootevřené huby
přeskřípené svítí zuby.“
„Teď pravý čas! — připravte stán —
neb zítra strašný lesů pán
mezi nás bude uveden.“
„Z mrtvého kraje vystup ven,
nabudiž život — přijmi hlas,
buď mezi námi — vítej nám.
Dlouho jsi tady bydlil sám,
jiný tvé místo zajme zas.“
„Jaké to oudů toužení,
chtí opět býti jedno jen.
Jaké to strašné hemžení,
můj nový sen. — Můj nový sen! —“
„Připraven jestiť jeho stán.
Až zítra půlnoc nastane,
vichr nás opět přivane.
Pak mu buď slavný pohřeb dán.“
„Připraven jestiť jeho stán.
Až zítra půlnoc nastane,
vichr nás opět přivane.
Pak mu buď slavný pohřeb dán.“
„Rozlehlým polem leť můj hlas;
pohřeb v půlnoční bude čas!
Co k pohřbu dá, každý mi zjev!“
„Mrtvému rakví budu já.“
„My odbudem pohřební zpěv.“
„Pohřební hudbu vichr má.“
„Já bílý příkrov tomu dám.“
„Já truchloroušky obstarám.“
„Já černá roucha doručím.“
„Roucha i roušky dejte nám.“
„A já vám slzy zapůjčím.“
„Pak já rozduji vonný dým.“
„Já rakev deštěm pokropím.“
„Já k tomu věnce uviji.“
„My na rakev je donesem.“
„My drobné svíce ponesem.“
„Já zvonů dutý vzbudím hlas.“
„Já zatím hrob mu vyryji.“
„Náhrobkem já ho přikryji.“
„My na pohřební přijdem kvas.“
„Slavný mu pohřeb připraven.
Ubledlý měsíc umírá,
Jitřena brány otvírá,
již je den, již je den!“
„Již je den, již je den!“