Na tiché stráni sedávám,
a slýchám zpěvné ptactva davy,
a mysle letím, letím k vám,
vy sestry, bratří u Vltavy.
A když váš pozdrav ke mně slét’,
jejž malé zapěje mně ptáče,
pak toužím po vás zpět, ach zpět,
a dětské srdce moje pláče.
Pak myslím na tu drahou máť,
pro kterou různé naše síly
svůj pestrý pel chtí sesypat,
v němž krevné by se slze skryly.