Naši muži chladně světem bloudí,
naše ženy nejsou ženy více,
chvílemi jen krev jinošská proudí,
chvílemi jen rdí se panny líce.
Protož, ženy, rukou svých nám dejte
rychle k činu, matka na vás zírá,
o své dítko, díl své duše, dbejte,
jež v svém srdci nebe uzavírá.
Bůh je někdy nazpět žádat bude,
s oným rájem, který vám byl svěřil,
s onou láskou k milé vlasti chudé,
kterou křížem žhavý meč byl měřil.
Sirá vlasť vás nikdy nezabude,
pakli s námi věrně vytrváte,
slávu svou, jež s vaším jmenem zbude,
milým dítkám v krásné věno dáte.