CADA PIEZA VIVE EN UNA DIRECCIÓN · NADA VIVE EN UNA SOLA SALA  

PoetósferaLa BibliotecaAdolf Heyduk

Adolf Heyduk · Vanguardias / s. XX

Máj (almanach 1859) — Divoký zvuk — VIII.

checo

Nad Neziderským jezerem
je nebe jako černý zvon,
z nějž jako umíráčka ston:
že den počíná večerem.
To Neziderské jezero
už den a noc burácí —
bouř hrozí nové ve šero —
zdaž se dnes vykrvácí!
Snad nikdy nezřel’s v pusztě takou bouř! —
Mrak za mrakem se k vodě snižuje,
blesk za bleskem se v vlnách křižuje
a vichr vztekle do vln bílých pere,
že vlna po skalách se k výši dere
a k mrakům letí — bílý, lehký kouř!
Teď vložil vichr se v ty strmé skály
a hýká tam, jak by se skály smály;
teď zase šlehá dešť v ty vlny zemdlené
tak chladný, že by zimničné i čelo
se jeho mrtvým ledem bídně chvělo
a oheň smyl se s tváře šílené.
Ba šílené! — Zdaž není šílení,
když bouře taká mezi skalou pláče
a kámen, vlna v divém kvílení,
že v bouři muž ten po břehu si skáče?
Své housle v ruce v kostru vyzáblé —
divější písně než ta bouře hraje
a k skokům nutí tělo seslablé.
Vlas hustý šílených co prapor vlaje
a oko s bleskem po vlnách se kmitá
a s vlnou po skalách ta noha lítá.
Ba zdá se věru, že se vložila
bouř celá do houslí těch zvučících,
že každá struna štěstí přežila
a zlost svou hlásá v tónech skučících! —
Ty Neziderské vody zemdlené
tři dni, tři noci bouřily,
a nešťastné ty oči šílené
se ještě nezamhouřily.
Když na chvíli se bouř snad utiší —
„Můj czardas ještě!“ — bouř ho vyslyší.
A noha v ustavičném plesání,
jak neznala by, co je klesání,
a housle v ustavičné smutné hře,
jak neznaly by, že též smutek mře!
Už třetí noc se k svému konci chýlí
a bouř se zponenáhla utišuje
a chladný vítr skály osušuje
a vlna bílá uspati se pílí.
„Snad myslíš, že si tiše nyní sednu?
Můj czardas ještě! — tichým nebudu
a takovou ti píseň zahudu,
že jistě tebe k tanci zase zvednu!“
Zvuk divoký, jak by se vášně shlukly,
a ticho zas — tři struny hudci pukly.
Smích divoký a housle k skále letí —
a náhlý ston a píseň mír svůj světí,
už poslední i její povzdech zesne.
Teď rychlý nazpět jeden krok
a zase náhlý k předu skok
a vzkřiknutí a tělo k zemi sklesne! —
Tak tiše vlnky malé šplouchaly
a bublinky se šerem mihaly,
a když zasvitla první rána záře,
zasvitla v umrlcovy siné tváře.

Sigue explorando

Por su autor
Adolf Heyduk · 377 piezas más en la casa
Dónde vive
La Biblioteca

← Máj (almanach 1859) — Divoký zvuk — VII.Máj (almanach 1859) — Hrob dítěte →

Expediente

Autor
Adolf Heyduk
Título
Máj (almanach 1859) — Divoký zvuk — VIII.
Lengua
checo
Época
Vanguardias / s. XX
Sala
La Biblioteca
Identificador
ws-cs-maj-almanach-1859-divoky-zvuk-viii--adolf-heyduk-c94b3c
Cita recomendada
Adolf Heyduk, «Máj (almanach 1859) — Divoký zvuk — VIII.», Poetósfera, poetosfera.com/p/ws-cs-maj-almanach-1859-divoky-zvuk-viii--adolf-heyduk-c94b3c.html

Las obras de dominio público se reproducen íntegras, con atribución y en la ortografía de su impreso. ¿Ves una errata o conoces una fuente mejor? Escríbenos desde Sobre la casa.