Jitrem ráno, raníčko
nakrmím koníčka,
a na usvitě
s východem slunce
domov musím opustit.
Tu můj tatíček
při mém boku stojí,
stařičký tatíček
k srdci se mému vine,
přistoupiv ke mně mluví,
mluvě mne napomíná,
napomínaje pláče.
Neplačiž, tatíčku,
neplačiž, stařičký!
Jako zdráv odjíždím,
ve zdraví se vrátím,
tebe nezarmoutím.
Ej můj koníčku,
hnědý koníčku!
kam že poskakuješ?
V kterou stranu řehtáš?
Kam ty mne poneseš?
Odtud do vojny,
do cizé vlasti!
Tam poběhneš,
tam mne poneseš!
Perná-liž ti bude
daleká ta cesta?
Tento pytel s ovískem?
A tento mladý jezdec
s blyštícím se kordem?
Ba, perná bude
daleká cesta,
noc ta plná mraku,
zelené pahořiny
i ty černé močály.