Litevské národní písně — 26. Podřímnutí

Dej, chlapče, uzdu
koníčku hnědému
se stříbrným udidlem.

A já pojedu
tamto do vísky,
kde poklid srdci mému;

kde vysoké domy,
kde světlá okénka,
a zelené okenice;

mezi vraty klenky,
pode okny břízy,
na dvorci jetelička.

Hle, tu ona vychází
z liliové zahrádky,
přihlazujíc si vlásky.

Nehlaď hlavičku,
nehlaď, panenko;
kde pospala jsi sobě?

Já jsem usnula,
já si podřímla
pod keřem liliovým.

Větérky vějíce,
liliemi chvějíce,
mé vlásky rozcuchaly.