Přejel jsem sto mezí, přejel jsem více,
bez uzdy, sedla a bez třmenu,
přijel jsem do hájku, do březového.
Kýž by se sklonila v háječku bříza,
v rose její bych myl svoje líce.
aby zbělelo a zčervenělo,
kvetouc jak růže v otcovském sádku.
U routového, majoránkového
sádku jsem potkal svoje děvčátko:
Panenko moje, mladičko moje!
jakéž ty pro mne dárečky chystáš?
Zelené routy uvinu v kytku,
a nejskvostnějších přivinu kvítků.
Byť chatrničký, nejchatrnější,
přec lásky dárek nejlaskavější.