Litevské národní písně — 22. Nepracovité děvče

Mělť jsem já koně, koníčka,
ač malého, — přec hezkého.

Ten nosíval mne mládence,
mne i můj oděv vojenský.

Do vrchu klusem běhával,
s vrchu ouprkem se hnával.

Přes potoky skákal skokem,
přes jezera plaval tokem.

Potkal jsem cestou panenku
k práci neplatnou, nedělnou,

Neuměla tence přísti,
tence přísti, hustě tkáti.

Měl jsem karabáček švižný,
tence, zhusta upletený.

Tím se děvče naučilo
tence přísti, hustě tkáti.