Líbezné tyto veršíky
skládal jsem z dlouhé chvíle,
když jsem kdys v Jeleních Příkopech
čekal své Vilmy milé.
Parný den! Ticho kol a kol,
přece však v teplém vzduchu
plno je různých šepotů
a zvučivého ruchu.
Samí jen malí tvorové:
po stromech vosy hučí,
po keřích brouci drnkají,
medáci po trávě bručí.
To se to čeká člověku!
Stále se v dálku dívá,
neví, co počít, čím mařit čas,
a zívá, anebo zpívá.