Noc to byla červencová; olověná oblaka
padla náhle k ňadrům země, která spala bez ptáka.
Bez vůně a bez měsíce v éter k trestu zakleta,
jak vyhaslá před sta lety skalná, pustá planeta.
Ty jsi spala na mých ňadrech; první blesk tu v mraku vzplál,
sup mé vášně rozpjal křídla, košilku ti s ňader rval.
Až tvé tělo v náručí mém začlo svíjet se a chvít,
a já trnul, jaký náhlý zářící blesk v klín mi slít!