Na hřbitově lebka leží
V trávě tamo na pokraji,
Z důlků dvou, kde oči plály,
Dvě pomněnky vykvetají;
Vedle nich se na lupínku
Liliový motýl houpá,
Kvítky líbá, již se vznáší,
Již se v modru nebes koupá.
Raduj se ty, lebko bílá,
Zas máš oči modrojasné,
Zase libě na svět hledíš,
Nežel těla smrti časné;
Ona není tak přehrozná,
Jak bojácný duch to soudí,
Ona nový život dává,
Z prachu se zas zas síla proudí.
A ten motýl? aj to duše
Svoji schránku navštívila,
A když oči živé našla,
Do nebe se navrátila.
Nuže, smrti se nebojte,
Ta jen nové kvítí sází;
A co anděl míroplodný
Duši nad hvězdy provází.