Já večer s mojím milým se viděla,
a já s ním se po dolině vodila.
Mluvili jsme dvě slovíčka radostná,
radostná dvě slovíčka, tři žalostná.
A já s drahým do půlnoci seděla,
v oči mému rozmilému hleděla.
Oh, vy oči, jasné oči milého,
co já musím pro vás oči snášeti!
Kdo nás viděl? - Světlý měsíc v oblacích.
Kdo nás slyšel? - Ticho noční slyšelo.
Přece ráno matička to věděla,
co jsem včera s milým druhem mluvila,
bila, lála a se mnou se vadila.
Oh, matičko, nevaďte se, nelajte!
Nechtějte mě nemilému chovati,
a raděj mě za milého provdati.
Vy-li snad jste milovala bez lásky,
s otcem naším bez srdce věk trávila?
Milejší-li, dceru míti bohatou,
a bohatou v syrou zemi skládati,
nežli šťastnou po celý věk vídati?