Zakázali na vojnu
sedláčkovi do domu
sedláček sa zastaráł,
sedňa za stůł zaplakáł.
Nemám syna žádného,
ani bratra vłastního.
Ty, děvečko najstarší,
di za mne bojovati!
Oj, tatíčku, nepůjdu,
já bojovat nebudu,
já sem srdca měkkého,
já sa leknu každého.
Nemám syna žádného,
ani bratra vłastního.
Ty, ceruško prostřední,
di za mně bojovati!
Oj, tatíčku, nepůjdu,
já bojovat nebudu,
já sem srdca měkkého,
já sa bójím každého.
Posłáł pro tu najmladší:
Tebe já mám najradši.
Poď, děvečko, poď domu,
pojeď za mne na vojnu.
Já, tatíčku, já půjdu,
za vás bojovat budu.
Já sem srdca tvrdého,
nebojím sa žádného.
A dyž ju obłékali,
obě sestry płakały.
Dyž jí vlasy splétali,
všecky panny płakały.
Dyž na koňa sedała,
otec, mati płakała.
Jeď, ceruško, jeď s Bohem,
daj ti Pán Bůh dobrý deň.
Jak do vojny přijeła,
třikráť vojsko objeła.
Jak ponajprem střeliła,
tři sta Turků zraniła.
Jak po druhéj střeliła,
cełý tábor zraniła.
Jak po třetí střeliła,
všecky Turky zahnała.
Podivíł sa císař pán:
A co je to za husár?
Enom jednu cerku mám,
tu tomu vojáčku dám.
[: A nejsem já vojáček :]
a sem já ti Anička,
chudobného tatíčka.
A jednoho syna mám,
tobě, Aničko, ho dám.
Hneď sa vojna skončiła,
a svaďba sa strójiła.