Kam to v tlupách ubírá se, spěchá
Mládež po Byzantě vědochtivá?
Snad ji okouzlila mysl snivá,
Že ji láká křesťanských věd lícha?
Sedne, stojí, takže sotvy dýchá,
Vnímá tiše vědce slova živá:
Nyní vznešená jsou, již zas tklivá,
Že se v pojmy často slza vmíchá.
Kdož jest muž ten vzácný v mnišské kápi,
Jehož slyšet celý Byzanc chodí?
Císařský to mudřec ze Soluně!
Konstantine! věk náš v mozku stůně:
Mudrc — všeboženství — mládež svodí,
Tvrdě, že jsou v Církvi staré skřápy!