Letí krahuj, vznes’ se od pravice,
Vypustil ho z ruky jinoch čilý,
Když se na lov ptáků vypravili,
Letí — unášen jsa od vichřice.
Jinochovi slza vlaží líce;
„S Bohem!“ zalká „společníku milý!
Dobře jsme se veždy pobavili,
Neuzří tě oko moje více.“
Jinoch ten byl Cyrill, sluha Boží,
Jenžto zkusil z dětinné své strasti,
Že to marnost v tvorech hledat slasti.
Na takovou nerozumnou havěť
Nechtějž synu nikdy naděj’ stavěť —
Onať pravé blaho nezaloží.