Svatopluk aj! k svému vítá dvoru
Bořivoje vzácnou na hospodu,
Slovanskou by s ním se pro svobodu
Spolčil proti sousedů zlých vzdoru.
Když však po přátelském po hovoru
Pozval druha k polednímu hodu,
Stejného ač s ním byl rodu,
Prostřít dal mu půdy na prostoru.
Bořivoje stud a bol hruď hryže,
Že tak znectěn společníkem rodným,
Křesťanský však vážně dí mu kníže:
„Neníť pohan, byť byl králem, hodným
Stejného dřív s námi stolování,
Leč se Kristu, jako Bohu sklání!“ —