Věštbu tuto kníže v srdci choval,
Na důkaz pak mysli zkroušené,
Z touhy k Pánu Kristu plamenné
Bořivoj chrám Týnský vybudoval.
A když stavbu svatou obdivoval,
Do schránky dal vložit svěcené
Pergamen, jenž téhož plemene
Moravského osud prorokoval.
Že pak zmlklo proroctví to psané,
V církvi Bořivojem odkázané,
Nové vítají nás ozdoby
Českým dlátem skvěle vytesané —
Proroků k nám mluví podoby —
Ferdinandem Čechům darované! —