V městě svatém ve klášterní celi,
V květu stáří mladík odemírá,
Mdlé pak zraky pracně pootvírá
Na ty, jenž ho kolem lůžka želí.
Hruď se chorá posléz roztetelí,
Kdekterou teď těla sílu sbírá,
Do pravice ruku bratra svírá,
A pak jemu tato slova velí:
„Drahý bratře! Nevracuj se k máti,
Vrať se raděj ku moravské bráti,
Samotně ji douč v pravdě Boží!“
Promluviv tak Cyrill usnul tiše —
Method drahé tělo v rakvi složí,
A pak k moravské se vrací líše.