Již pak Vojtěch do Moravy chvátá —
Ať se s dráhy víry nevyšine,
Vztekem maďarským ať nezahyne
Siré národnosti pevnost svatá.
Vojtěchova láska k vlasti zňatá
Methodovu síji k sobě vine,
Do Uher až sláva jeho slyne,
Péče jeho po Tatrách je rozepjata.
Uherského lidu veliteli
Srdce touhou po tom světci hoří:
„Přijď k nám,“ prosí, „svatý učiteli!“
„Přijď, ať model ohrady se zboří!“
Vojtěch v Ostřihomě Krista věstí,
Stěpána tam, krále jejich, křestí! —