Od milosti k řeči přirozené,
Kterou matka mluví milená,
Není dál svým rodem vzdálená
Svatá láska k vlasti drahocenné,
Nežli v jednom lůně ze semene
Jednoho dvě dítka zplozená;
A zas tato láska zrozená
Výš své prýty k lásce Boží žene.
To je jisto: bez lásky že k vlasti
Základ vyšších ctností nelze klásti;
Ona vede k lásce Církve, krále,
Živí věrnost k oboum neustále.
Proto z lásky našich věrověstů
Dědictví tu naše razí cestu! —