Vybledlý kvítek zapomněním
Usýchlý v knize vidím já,
A hle juž divným rozesněním
Se naplnila duše má.
Též já „cvětok zasochší bezuchanný“
Za listem mnohým vidím tu i tam,
Čas poloublahý, v němž byl natrhaný,
Na mysli obestřelé přemítám.
Však čas já dobře znám a šíré strany
Vždy s okem udobřeným uvítám,
A v stín ten milým zrakem požehnaný
Hrd na potkání jedno zalétám.
Tam ještě u té nízké staré chýše,
Kde plynul teskně den tvé choroby,
Vždy novým červnem růže vůni dýše;
Však na západě chmura, bouř se sílí,
Chce shladiť luzné, vábné podoby,
A růže lící — jak to uschlé — v zhoubu pílí.