Vidím slunce nad modrými lesy,
Jako rubín žhoucí vzneslo se,
Tisíc sluncí vidět po rose,
Any čarokrásné vedou plesy;
Každá kapka celé slunko kdesi
Na své tváři hostí v úkose,
Aj a v poznenáhlém únose
Vzhůru k němu, zemrouc, povzletne si.
Ume věčný, zdroji pravdy, krásy!
Zjev se lidstvu v lesku velebném,
V duchu každém nechť tvůj obraz hrá si,
Obraz celý v malokrásném vzoře
Všude třpyť se v plesu malebném,
Vzhůru duchy táhna v hvězdné moře.