Krůpěje rosy — Zora

Po nebi slavně kráčela
jasná, jak panenka svěží,
ve světle kštici svou máčela
a svět jí u nohou leží.

Nežli se zbudí spící svět,
zvíře í ptáče, list i květ
postojí ještě si tiše,
zvolna a z hluboka dýše.

Náhle si vzpomene, poskočí,
kštici kol hlavy si otočí,
světelná kštice ta, zlatá
celou je oblohou vzňatá.