Krůpěje rosy — Upomínky

Smutně plují srdcem mým
upomínky steré,
jak jezerem bouřlivým
v noci vlny šeré.

Kdo vás, vlny, zkonejší?
Ta jedna je černější,
a ta za ní jak se shání,
bledší, ale divější.

Nežli jedna zahyne
na své pouti stálé,
sto zas jiných připlyne,
a tak jde to dále.