Města že jsou zpurná, nepokojno ritířstvo že bývá,
Lid že se závazkův zákona málo bojí:
Tím je Vladislavova nesmírná dobrota vinna,
Ačkoli pán, chce jenom národu býti Otec.
A však otec metlou kárá bujného mladíka,
A trestem povahu zmírňuje zatvrzelou.
Již kdeby uškodila vlídnost, aneb otcova láska,
Mocnářův obyčej sobě, Vladislave, zvol.