Tam u studánky u hrkotavé,
U pramene u studeného,
Dobrý jinoch koně si napájel,
Švárná dívčina vodu nabírala,
Nabravši vody, postavila,
Postavivši, se zamyslila,
A zamyslivši se, zaplakala,
A zaplakavši, promluvila:
Dobře je tomu na světě býti,
Kdo má otce i také matku,
Otce i matku, bratra i sestru,
Ach bratra i sestru, i příbuzenstvo.
Ale já ubohá švárná dívčina
Nemám ani otce, ani matky,
Ani bratra, ani rodné sestry,
Ani sestry, ani příbuzných,
Ach ani toho hocha milého,
Hocha milého, oblíbeného!