Jsme Rakušany, císař nás volá!
Podej mu, lide, ruku pomocnou!
Nastav zaň mužně prsa svá holá,
Opusť své dítky, ženu nemocnou!
Vždyť „pro vlast, krále“
vraždit lze stále!
Ty smrtné zbraně, bodla ostřená,
po nichž krev proudí,
Bůh neodsoudí,
ba ústy kněží ještě požehná!
Jsme Rakušany, císař nás volá!
Zanechme vnitřních s Němci rozbrojů,
spojme se s nimi! Nepřítel zdola
kazit chce plány jejich výbojů!
S milostnou skrání teď se k nám sklání;
ústupky činit jsou nám hotovy.
Však až nás pro ně
většina padne,
připnou nám zase staré okovy!
Jsme Rakušany, císař nás volá!
a bude prý k nám také uznalým,
budem-li – sami zbiti již zpola –
vstříc kráčet šikům uštvaným
vítěznou zbraní.
A když nás raní,
roztříští ruku neb hnát,
dostanem za to
kočičí zlato
s pentličkou pestrou na kabát!
Jsme Rakušany, císař nás volá!
Máme se na smrt nechat hnát
a sami vraždit! Proč? Nevíme zhola!
Pánům se zachtělo vojáčky hrát!
Nevědí ani
takoví páni,
co chuďas sám v životě snáší běd,
když za ně v boji
ztratí nohu svoji
a když mu za ní dají – flašinet!