Malý Jeníček, hodný hošíček,
našel hnízdo vloni na jabloni,
a v něm hezká ptačátka.
Sotva ho spatřila mláďátka,
strachy se třásla a sípala,
jak by o pomoc volala.
Starší přiletěli, obletovali,
a žalostné pokřikovali:
„O dobrý Jeníčku,
slituj se trošíčku,
nebeř nám děťátek,
ubohých holátek!“
Jeníček ptáčkům rozuměl,
s jabloně slezl a odešel;
ptáčkové zazpívali,
hošíkovi děkovali.