Jen vzpomínku mám pro tě dnes,
jen vzpomínku! Leč tichou tak a vonnou,
jak z jara v dřímající les
bych zadíval se zlaté páry clonou;
tam zpívá pták — mé srdce jeden ples,
tam v rose květ — mé oči v slzách tonou.
Vše o tobě mi dává zvěst:
v azuru skřivan, v trávě zvonek bílý,
a jestli duch můj motýl jest,
pel jeho křídel je tvůj úsměv milý.
Má píseň k tobě volá: „Dcero hvězd!“
však srdce šeptá: „Dítě mé!“ v též chvíli!