Proč v čele tvém se rodí vráska
a z retů bolný prchá vzdech?
Jen pohleď kol — tu vítá láska
a slasti k tobě vane dech.
Ty skláníš očka — slza vřelá
v tvou kane, krásná děvo, líc — —
ó, zastav let svůj, duše smělá,
a u minulosť nehleď víc. —
Ty v luhu stojíš — kvítek vonný
ve touze k nožce tiskne ret
a podál ptáče zvuky roní
a v tvář tě vánku líbá let. —
A ty — — ó, vzhledni kolem sebe,
jen oko směle vzhůru vznes —
ty vnadné všude spatříš nebe
a sladký všude lásky ples.
Slyš! — zvony znějí. — — Smutně kráčí
pohřební průvod — pláč a vzdech,
a slzy vřelé hojně smáčí
rov chladný v bolů plamenech. —
A ty? — — Ó nervi vlasy sobě,
jen sáhni k srdci — utlum cit;
když jeho v chladném skryly hrobě,
ty boly ukryj v ňáder byt.
Jen vzhlédni směle kolem sebe
a oko jasné vzhůru vznes:
Tu vnadné všude spatříš nebe
a sladký všude lásky ples.