Jen pablesk jeden — věčný světla zdroji —
svých sešli sluncí v temno duše mojí!
jen pablesk jeden božství svého zoří,
kdy duch můj tone v pochybnosti moři
a kdy se svíjí v bezemocném boji —
jen pablesk jeden — věčný světla zdroji! —
Ten svět tak klamný — jsem jak choré dítě;
zmatené vrhá osud kolem sítě,
v třpytné lži těžko pravdy démant znáti —
— jsem třtinou v poušti, co se větrem klátí!
Ten svět tak svůdný, mdlá tak moje síla; —
jen pablesk jeden, abych nezbloudila —
jen pablesk jeden — věčný světla zdroji —
dej znát mi pravdu, věčnou dceru svoji!
Ty duše velký! — vládče všehomíra!
k tobě má duše úpí smutná, sirá —
nedej mi zbloudit ve temnotách žití,
jen pravdu svoji, pravdu nech mě zříti; —
jen pablesk jeden — věčný světla zdroji —
svých sešli sluncí v hloubi duše mojí!! —