Vzduch je tak sladký, že by se chtělo mříti,
vzduch je tak sladký jako čerstvé jarní kvítí,
kouzlo rovnodenní, klidné a jásající,
jde tiše kol a v duši mojí střásá
kytice stříbrných snů.
Jak jsme teď krásnější všichni,
jak jsme teď bělejší všichni
než za loňských dnů!
Ať jsou naše oči jasné jako vlna,
naše ústa světlem němě rozechvěna,
naše srdce snů a lásky plna!
Neb s vůní sedmikrás po lukách přicházejí
jak stíny tančíce, jež květu nenakloní,
jak světice, jež záři kolem sebe sejí,
ty ženy, o kterých jsme marně snili loni.