Jako pozdní chůdce
(Bože, bože můj,)
bludic vzav za vůdce
světlo, jejichž svit
v noci mezi stromy
v pustém lese kmit’,
v beznaději hyne,
(Bože, při něm stůj!)
zkáza když mu kyne
z bařin, v jejichž tmách
míhá chorý plamen
v horečných jak snách: —
tak já v propast žalu
(Bože, bože můj,)
trudů do přívalu
za přízrakem šel.
Za mnou žití brána
zavřela se, žel!
Běda cestě křívé!
(Bože, při mně stůj —)
Od krbu snad snivé
blaho šlo mi vstříc. —
Minul jsem je, nikdy
nenajdu je víc.