Z šedých mračen dešť se hustý lije,
po dláždění voda proudem teče,
ulicemi prázdnými se města
vojenský tu pohřeb truchle vleče.
Černý vůz s tím bílým křížem táhne
s hlavami svislými čtvero koní; -
mrtvý v suchu - vozka však promoklý
rozmrzele spřež svou k spěchu honí.
Na vozíku kříž a lesklá lebka,
v jejíchž oční důlky had se vrývá;
a za lebkou lesklou, dutou, prázdnou,
prázdné čáko lidem „sbohem“ kývá.
Buben potažený černým suknem
trudně odměřeným taktem zvučí,
k tomu z bratrů, již ho sprovázejí,
každý mrzutě si kletbu bručí.
„Arci - stejně se nám zvede, až nám
místo rakvi dají oštěp slámy, -
však by bez nás také cíle dojel,
také chuďas bez nás došel jámy.“