Smrt jsou jenom bílá boží muka
na rozcestí, v poli.
Dlouhá cesta utrmácí,
nohy bolí,
oči jako smutní ptáci
na trávník se posadí,
ruce zemi pohladí.
Pro člověka
je zem jako postel měkká.
Usneš. — Nebe vyzvání
klekání,
kraj je bílý jako z mléka,
srdce pije, hlava leží,
oblaka jdou bez otěží,
nebe táhnou za sebou.
Potom
nad tebou a křižovatkou
velké světlo rozsvítí se.
Divem ztichneš jako pěna.
A v tom světle políbí se
muž a žena.
To už ani ve snu není,
to je spíše probuzení.