Dneska ráno o půl druhé
když jsem v šachtě byl,
doma se mi na podlaze
synek narodil.
Šesté dítě v sedmých letech —
toť už víc než dost!
Pět jich dal bůh pro trampoty,
jedno pro radost.
Prodal jsem už, co jsme měli,
co nás těšilo,
na tebe, můj posledníčku,
nic už nezbylo.
Ještě štěstí, že jsi přišel
dnes na tento svět, —
hned pan správce přines’ vínek, —
dal mi výpověď.
A aby pak štěstí toho
byla přemíra, —
hle, zde vedle tvoje matka
v hadrech umírá.
A přec, synku, posledníčku,
ďas vzal nuzotu,
rozkřikni se hezky od plic,
měj se k životu.
Na vzdor lidem, na vzdor bídě
zůstaň zdráv a živ —
čím nás bude více živo,
tím vyhrajem dřív.