Z črna lesa vystupuje skála,
na skálu vystúpí silný Záboj,
obzírá krajiny na vše strany;
zamútí se ot krajin ote všech.
I přijde cuzi usilno v dědinu,
i cuzími slovy zapovídá.
I kak sě zdě v cuzej vlasti
ot jutra po večer, tako biesě zdieti…
Žije, žije duch slovanský,
bude žít na věky !
Marné vaNa obranu sněmu říšskéhoše, byrokrati,
proti nám jsou vzteky!
„Dva syny jejúže hlasy
přecházesta v muska,
vycházevasta v les;
tamo mečem i mlatem
i osčepem učista paži.
I kehdy paže jejú bieše dorostla
i jejú umy protivo vrahóm,
i dorostachu druzí bratřiéci;
ajta všici vyrazichu vz-vrahy,
i by krutost jich búřiúce nebe,
i v dědiny vrátíše sě byvšie blahost.“