Oblek Hanuman svou řízu zlatou,
ozdobil se korunou a žezlem,
vzal své všecky ministry a šperky
a tak bral se k dálné Kalkutě.
Byla noc, když po svízelích četných
dostihl tam velebného vodstva,
na němž právě k pouti do Evropy
koráb rozpjal bílé perutě.
Královský tu průvod na loď chvátal,
plavci zdvihli úzké prkno za ním,
s úsměvem jej vítal vládce lodi -
klnout bude zrádci příští věk!
Navždy bude v dějích vzdělanosti
jmenována s odporem a hrůzou
tato skvrna člověčenstva:
zvěrokupec Němčík Hagenbeck.
Úskočný ten zlosyn zajal krále,
jeho vzácné komonstvo též zajal,
uvěznil je do velikých klecí
k divotvárné zvěři rozličné,
k marabuům, želvám, gaviálům,
k antilopám, papouškům a boám,
které schytal po indických lesích
do zahrady zoologičné.
Tak ach, velký opů reformátor
s ministerstvem svojím odpovědným
vecpán mezi makaky a vuvu,
v nevzdělaných opic posadu;
tak ach, fíky shnilé pojídaje,
zakoušeje šlehy pádných důtek,
ušlechtilý výkvět opí říše
k osvícenému plul Západu.
Před Hamburkem loď se zakotvila
a král s komonstvem vystoupil na břeh
Evropy, jež kolébkou i hrobem
stala se jich velkolepým snům:
prodáni jsou za jidášský peníz
zahradám a sbírkám živočišným,
zvěřincům a milovníkům opů,
sprostým kejklířům a šumařům.
Takový byl konec přežalostný
vznešeného podniku, jenž mohl
osvěty říš jasnou rozmnožiti
o tisíce zdárných občanů,
kteří věru dovedněj by nesli
pantalony, frak a rukavičky,
nežli pachtící se nejnověji
po vzdělání národ Japanů.
Udušen je na věčné snad časy
plápol osvěty, jenž veleslibně
Hanumana rukou geniální
v indském pralese byl roznícen,
opět asi po lianách tamo
v čiré nahotě rod opů rejdí,
manga jí a srká ptačí vejce,
zapomněv, že byl kdys osvícen.