Má práce z rozházených kolem knih
a z papírů se na mne němě dívá,
sám v středu její, vězeň tužeb svých,
nad listem bílým, který smutně kývá,
dlím nerozhodnut… přede mnou se stmívá
má práce.
Co začatých a neskončených lich!
Co zárodků a vznětů dříme v nich!
Tak mnohá illuse a každá lživá,
a přec to srdcem táhne – jako jih.
O bojích rovněž já snil nadlidských,
kde kentaurů, nymf honba hřměla divá,
o sladkých vznětech, vzletech mystických,
o tuchách, v nichž se chvějí ňadra snivá,
a fanfárách a slávy trofejích…
Teď vzpomíná mi, že se připozdívá,
má práce…