I tys je měl, ty chvíle plesu, blaha,
jež nevěda, ti jiný záviděl.
Co skutečnost? Kam prósa její sahá?
Ač nesjede pod tíží jejich váha,
tys přec je měl.
V tvém objetí se chvěla krása nahá,
tys každé velké pravdě v oko zřel,
tys poznal, cítil, soucitu co vláha.
Ať za tvé dílo škleb pad za úděl,
to právě lepších těch dnů rovnováha,
jsi vyrovnán s vším, cos a kam jsi chtěl,
jen děkuj teď – vděk jejich v srdce sahá,
i tys je měl!