Fanfáry a kadence — Carmen Sylva

Ne že jsi královnou – že’s ženou byla,
mně stačí, strašlivou že o vše hrou
jsi lidskou citu perlu vylovila,
ne že jsi královnou.

Tak jiné rovněž trpí, hynou, mrou,
v nichž tentýž bol a přesvědčení síla
a stejný chaos, v který všecky jdou.

Jen ženu v tobě duše pozdravila,
a tak tě slavím tichou modlitbou,
v tom, v čem se žena s poesií slila,
tě vidím královnou.