Františku Baboře, pravdu chceš?
Šlapeš po ní!
Františku Baboře, k bohu jdeš?
Srdcem ti zvoní!
Po ženě touha krví se honí,
viď, že bys utekl rád?
Na těle hlíst, na duši jarmo,
proklínáš marně a modlíš se darmo —
pekelná nebesa! satanův pád!
Satan se chvěje, satan je zmdlelý,
dávno to, co brány boží se chvěly,
utiš se vírou v pokoře,
Františku Baboře!
Tak to na tom světě bývá,
někdo pláče, někdo zpívá,
někdo stojí, někdo leží,
někdo skáče, někdo běží.
Synu milý, skákej, zpívej,
vesele se na svět dívej,
veselý svět tak krákoře,
Františku Baboře!
Proč bys se tu taky mořil,
vždyť tě tvůrce proto stvořil,
bys se množil jako smetí,
dobře žil a dělal děli.
Milý synu, jenom chtít,
dobře se tu budeš mít,
jen pěkně s proudem plout nahoře,
Františku Baboře!
Problémy’s chtěl ? Stul se brachu!
Proč pak jezdit na rarachu,
hodný bližní by tě štíp’,
na oslu se jede líp!
Hodný bližní by tě snědl,
k inkvisici by tě vedl,
a pak marnost nad marnost,
denních klopot máš až dost.
Rarach, ten ti jen ublíží,
jen buď hodný, lez ke kříži.
a ne k čertu, té pekelné potvoře,
Františku Baboře!
Tvé časné blaho zákon chrání,
o tvou duši kněz se stará,
blázen, kdo se v temnu párá,
ta metafysika jen žvaní.
Pán bůh všecko dobře řídí,
stejně miluje své lidi,
že má někdo o groš víc,
nedělej si z toho nic!
Po smrti bůh vynahradí,
věčná rozkoš, věčné mládí;
před Němci tě chrání král,
čeho bys se ještě bál?
Jen tiše, hezky tiše seď v komoře,
své pěsti měj dobře v kapse schované,
občane zemský, budoucí nebeský občane,
Františku Baboře!