Tak divno, milý Bože, je mi,
jak ptačí hnízdo zved’ bych pod větvemi
kdes v hvozdě ztmělém u skal stinných srázu:
a jak to hnízdo plné sladkých písní
sám šerem stromů
nes bych si domů!
Tak nesu štěstí své, a strach mne tísní.
Rci, dítě, donesu je bez úrazu?