Poznal sem rody tamo v bratrské svornosti,
Kde Horvát, Magya,r Slovák žili ve hojnosti:
A když duch času tam svobodu zvěstoval,
Ha! kdoby svazku tomu moci kdy odolal?
A předc člověk ďábel prostředky nalézl,
A mír rod poutajicí zradně jim odnesl!
Jak to veždy znalo panstvo hrdé vlády,
Rozsývali v zemi sýmě pekla zrady!
Povedlo se. Vláda jednomu moc dala,
Druhého milostně pod ochranu vzala:
Magyar měl nad zemi co bůh poroučeti,
Slovan toliko svou mluvou za vděk vzíti.
Magyar národ hrdý od pradávných času —
Co líbozvuk přijal cysařského hlasu:
Nebot byl opojen neobsáhlým právem,
Chtěl orat, vláčeti v zemi s každým Slávem.
Ai tuť jest obvinněn Magyar za zlosyna,
Že chtěl se odtrhnout kladená mu vinna:
Neb co mu vláda jen na oko podala,
To prý opravdově dáti mu nechtěla. —
Že se chtěl oddělit Magyar sám pánem být,
A povrchní slávu nechtěl víc vlády ctit:
Že ale jinými vyloženo slovy,
Proto Sláv s Magyarem vešli v boj krvavý !
Tak i nás Čechove pých zkrotiti hledá,
Ale Bůh své věrné zahynouti nedá!!
Brzi již nám zavzní mocný hlas po Slavských krajinách
Ducha času zabouří i moci v Čechu končinách!
Hlas ten bude volat k soudu nepřáteluv nepravost,
By hubiti přestala jíž cit národní mrzká zlost;
Jiři, Žižka, Prokopove, Hus a mistr Jarolím,
Udatnosti pravou vírou vždy přispěji synum svým!