Z osudu rukou vzal jsem svůj los,
jak zrno, jež hodil na brázdu kdos.
Jak obilné stéblo, jež vyroste v klas
a k zemi se chýlí, když dospěl mu čas.
Vzklíčí a roste, dá zrno a dost;
jak ono na zemi jsem jenom host.
Tak všichni jsme z lidí, vládce i rob;
a mne život těší a neděsí hrob.
V zem, jež ho vydala, schýlí se klas;
— kdes v boží zahradě vyrostu zas.