Byla jest louka zelená,
slzavou rosou skropená.
Kráčely po ní dvě duše,
za nimi velká hříšnice.
Když se až k ráji dostaly,
na dvéře tam zaklepaly.
„Vstaňte, Petře, vemte klíče,
podívejte se, kdo tluče.“
„Tlučou tam, Pane, dvě duše,
za nima velká hříšnice.“ —
„Ty dvě duše mně sem pusťte,
té hříšnici pryč ukažte.
Ukažte jí cestu šírou,
kudy hříšní do pekla jdou.“
Šla dušička vzlykající
a svých hříchů litující.
Šla od nebe, naříkala,
až jí krev z očí kapala.
Potkala ji Maria panna:
„Co naříkáš, duše hříšná?“ —
„Jak pak nemám naříkati,
když se nevím kam podíti?
Musím jíti cestou šírou,
kudy hříšní do pekla jdou.“ —
„Vrať se se mnou, duše hříšná!
Poprosím já svého syna.“
A když se k ráji dostaly,
na dvéře tam zaklepaly.
„Vstaňte, Petře, vemte klíče,
podívejte se, kdo tluče.“ —
„Tluče to, Pane, matka Tvá
a za ní ta duše hříšná.“ —
„Mou matičku mně sem pusťte,
té hříšnici pryč ukažte.
Ukažte jí cestu šírou,
kudy hříšní do pekla jdou.“ —
„Ne tak, ne tak, milý synu,
odpusť hříšné duši vinu.“ —
„Zeptej se jí, matko milá,
co dobrého učinila?
Kolik je svátků světila?
kolik se pátků postila?
kolik chudých obživila?“ —
„Já jsem svátků nesvětila,
ani se v pátek postila,
jen jedno jsem vykonala,
almužny jen grešli dala.“ —
„Podej, hříšná duše, ruky,
povedu tě skrze muky.
Skrze muky do propasti
a z propasti do radosti.
Grešlička, almužna malá,
do ráje tobě pomohla.“
Potkala ji Maria panna:
„Kam ty kráčíš, duše hříšná?“
„Ach ja kráčím cestou šírou,
kudy hříšní do pekla jdou.“
„Vrať se se mnou, hříšná duše!
přimluvím se u Ježíše.“