Boli časy, boli, ale sa minuli.
Už slunce nad Tematínem
hasne naší dolině,
už dlí večer v rouše siném
na Župové výšině.
Sotva slunce den zapálí,
již jej opět uháší,
dny se za dny v bezdno valí,
čas se změnou zanáší.
Včera se shrávaly vánky
po březinských lesinách,
dnes se daly v stěhovánky,
dnes již ticho v hájinách.
Před nedávném zněly plesy
po uhrovské dolině,
neníť jich již mezi lesy,
neníť v milé dědině.
Přede léty hrad ten slynul
sídlem statné rodiny –
teď den jeho již pominul,
letí se své výšiny.
Před věky Nitra vznešená
na kraj slavný hleděla,
teď nemůže – ponížená
své již oči zavřela.
Ale čas se opět změní,
den zas jasný zasvitne,
kraj se otců rozzelení,
Nitra ze sna procitne.