Jednou myška malá
staré povídala:
„V našem dvoře
na komoře
stojí domeček.
V kulatém okénku
na tenoučkém proutku
visí pěkný kroužeček.
Za ním v koutku
já jsem viděla
strojenou pečenku,
libě voněla.
Před ní jest jen z nití mřížka,
překousne ji každá myška;
pojďme tam, v té době
pochutnáme sobě.“
Stará myš jí moudře praví:
„Chraň se domku, chraň se mřížky,
věz, to pasť je na nás myšky:
Jest-li do ní vlezeš,
zpátky nevylezeš;
veta po tvém zdraví!“
Myška nevěřila;
bláhová! myslila,
že ji stará
darmo kárá,
a jí nepřeje lahůdky.
Sotva tedy stará z budky
vyšla někam do dvoru,
mladá běžela na komoru.
K pasti se přiblíží,
vůkol se ohlíží;
prohlíží ten proutek
okénko i koutek.
Pečenka líbezně voní;
překáží jen mřížka,
ale myška
dá se do ní,
kousne, jen to lupne,
nitka pustí,
mřížka pukne,
ale ach!
jaký strach
na myšku se spustí!
Kroužek se vytáhne,
myšku v poli stáhne;
ta se bídně vrtí:
„Proč jsem neposlechla!“ běduje,
volá o pomoc, hořekuje.
Marně — kroužek ji uškrtí.