Byl malý králíček
veselých očiček;
po dvoře běhával,
skákával, sedával
králíček.
Seno a jetýlek
míval za obídek,
chrastí a lupínky
nosil mu malinký
chlapeček.
Pospolu hrávali,
spolu běhávali;
kde seděl hošíček,
přisedal králíček
na bobek.
Uši nastavoval,
ani se nehýbal,
když mu hoch povídal
anebo zazpíval
písničku.
„Dlouhé jak zajíček,
má uši králíček.
Já taky, ty taky
jsme oba ušati,
králíčku!“
„Rychlé, jak zajíček,
má nohy králíček
jsme oba nohati
králíčku!“
„Jasné jak zajíček
má oči králíček,
já taky, ty taky
jsme oba okatí,
králíčku!“
„Umíš-li králíčku,
nějakou písničku? —
Kdybys jen hlasu měl,
zpívat bysi uměl,
králíčku!“
„Mluviti neumíš,
ale mně rozumíš;
že tebe miluji,
že tě ošetřuji,
dobře víš.“
Chlapcova písnička
těšila králíčka.
Za ni poděkoval,
kolem obskakoval
chlapečka.